Jak (ne)vybírat veterináře

Kdy naposledy vás okolnosti donutily projít si martyriem při hledání dobrého zubaře, kadeřnice či nedej bože řemeslníka? A měli jste při svém hledání štěstí hned při první volbě?
Stejně tak je někdy potřeba najít veterinárního lékaře, který vám bude vyhovovat – ve všech směrech.

Možná že ten, který je vám takříkajíc blízký lidsky, vás nakonec nepřesvědčí z hlediska své odbornosti. Či naopak – ten, který je vám sympatický a oslnil vás i svými vědomostmi, vás ale neoslnil svým ceníkem. Každý veterinář a každé veterinární pracoviště má různé standardy, různé vybavení, specializace, styl komunikace, rozdílný přístup ke klientům. To vše v součtu následně vytváří nezaměnitelný a jedinečně osobitý charakter daného pracoviště/lékaře. Navíc jistě správně tušíte, že když vám sousedka tvrdí, že paní doktorka X má zlaté ruce, nerovná se to záruce, že paní doktorka X bude sedět i vám.    

Důvěra ve veterináře by měla být na prvním místě

Jaké kvality by měl mít veterinární lékař mého zvířete za předpokladu, že bych já sama nebyla veterinární lékařkou? Stěžejním pojmem je pro mne slovo důvěra. Pokud totiž máte ke svému veterinárnímu lékaři naprostou důvěru ohledně prevence i léčby vašeho zvířecího parťáka, pak jste našli toho pravého doktora.

Dnešní svět je přesycen informacemi. Zorientovat se v tom, které z nich lze považovat za pravdivé, není vůbec snadné. Internet je dvousečná zbraň, která vám na jedné straně dokáže v případě nouze rychle pomoct a mnohdy správně poradit, na druhé straně zde má prostor pro vyjádření skutečně každý – bez ohledu na odbornost či reálné zkušenosti. Čím menší nese někdo zodpovědnost za zdraví vašeho zvířete, tím snazší je pro něj udílet anonymně rady a beztrestně rozhodovat o zdraví vašeho zvířete. Je v pořádku informovat se i jinde, ale pokud svému veterináři důvěřujete, je pro vás samozřejmé, že o léčbě rozhoduje jedině on. 

Téma internetu a „gůglení“ diagnóz by jistě vystačilo na samostatný článek. Pochopitelně jsem si vědoma toho, že špatná komunikace mezi veterinárním lékařem a majitelem zvířete nebo vleklejší onemocnění, které nelze vyléčit lusknutím prstů, vede k tomu, že si majitel snaží pomoct sám a začne zraky upírat právě směrem k internetu. Chápu, že se zde informujete, ale stanovení diagnózy přenechte raději veterinárnímu lékaři. Jeho ochota a otevřená mysl jsou pro mne druhou důležitou známkou skutečnosti, že volba veterináře byla správná.

Nebojte se doptávat na informace

Není v časových možnostech žádného lékaře, aby s vámi konzultoval každý (byť zajímavý) článek, na který jste narazili. Na druhé straně zejména u složitých případů, kdy má majitel upřímnou snahu být v obraze a zjistit si o daném zdravotním problému svého zvířete maximum informací, by měl být veterinář ochotný prodiskutovat a vysvětlit vše, co si majitel potřebuje ujasnit.

Dobrý lékař si je také vědom toho, že neví vše. Že i po mnoha letech v praxi ho stále může překvapit něco nového – a je ochoten si to připustit. Nemyslím si, že je dobré lpět slepě na své pravdě a zažitých postupech jako kůň s klapkami na očích, a potenciální nové poznatky automaticky majiteli hned smést ze stolu, jelikož „já vím jako lékař vše nejlépe“.

Komunikace je základ – mluvme spolu věcně a se vzájemným respektem.

Dobrého lékaře se nikdy nebojíte na nic zeptat, nemáte strach, že budete za hlupáka, nemáte strach, že ho budete zdržovat.

Je smutné, když majitel lékaři vše jen odkývá a přitom nadále absolutně ničemu nerozumí. Obvykle se ve své praxi snažím majitelům zjednodušeně vysvětlit, co se v těle jejich mazlíčka děje. V případě diagnostiky sděluji, proč to děláme a co tím získáme; jaká bude léčba a celý léčebný postup. Pokud to alespoň trošku jde, tak i prognózu. A pro velmi zvídavé majitele i co se bude dít, pokud se mazlík nebude hojit dle očekávání – tedy „plán B“. Pokud se Vám daný postup, délka léčby nebo cokoli ohledně vašeho mazlíčka nezdá, domluvte si konzultaci i na jiném pracovišti. Jsou nemoci, kdy vidíme zlepšení za několik dnů, jako třeba u většiny průjmů. Jsou nemoci, kdy dochází standardně ke zlepšení za několik týdnů – příkladem jsou různá kožní onemocnění. Rozhodně ale není standardní, že chodíte na veterinu 3 a více měsíců, stav se příliš nelepší, diagnostika žádná, ale zvíře dostává další a další várky injekcí.

Veterinární pracoviště

Pojem „veterina“ je skutečně široký a obecně je potřeba rozlišovat mezi prvoliniovou veterinární praxí, kam patří menší ordinace, které si můžeme nejlépe představit jako ordinace našich obvodních lékařů. Dále existují veterinární kliniky a veterinární nemocnice.

Pokud jste se svým mazlíčkem odesláni na vyšetření na jiné pracoviště, je to normální. Není to proto, že by si snad váš veterinář nevěděl rady. Je to proto, že moderní veterinární medicína se rychle rozvíjí a tento veterinář chce pro vašeho mazlíka to nejlepší. Je to člověk, který ví, co vám může nebo už naopak nemůže nabídnout a nehraje si na Boha, který všechno ví, všechno umí a všechny zachrání.

Změna veterináře

Při výběru veteriny máte naprosto volné ruce. Tak jako při volbě všeobecného lékaře či pediatra pro vaše dítě nehraje vaše trvalé bydliště žádnou roli. Ani to, že byla na některém z pracovišť vašemu mazlíčkovi založena karta s jeho údaji a zdravotní dokumentací, rozhodně nezavazuje k tomu, že musíte na tuto veterinu docházet po zbytek jeho zvířecího života. Není tedy chybou, když při pochybnostech stav svého mazlíčka zkonzultujete na jiném pracovišti. Toto platí i v případě, že je vaše zvířátko v léčbě. Není chybou, když se rozhodnete pro změnu pracoviště během léčby. Pokud se tedy jedná o zdravotní problém, který je vleklý a vašemu veterináři se jej nedaří dovést do zdárného konce vyléčení, je konzultace na jiném pracovišti běžnou záležitostí. Není tedy nutné plížit se tam zadním vchodem v kápí přes hlavu a pocitem viny, že svého doktora zrazujete. V případě pocitu křivdy zase není nutné na novém pracovišti již od dveří hlásit, že jste byli už na třech veterinách, ale všude jsou naprosto neschopní.

Chyby při přechodu k novému veterinárnímu lékaři

Je ovšem chybou, když majitel střídá veterináře, aniž by měl k dispozici lékařskou dokumentaci. Ta dalšího veterináře informuje, jak bylo zvíře doposud diagnostikováno a léčeno, obsahuje výsledky vyšetření a další klíčové informace. Bez lékařské dokumentace v ruce na „nové“ veterině majitel obvykle hlásí, že „Micka“ včera dostala nějaké injekce, jednu žlutou a druhou, co ji trochu štípala. Hodnota takové informace je bohužel nulová. V nejhororovějším scénáři dokonce majitel cíleně nezmíní, že zvíře již bylo v předchozích dnech ošetřeno jinde a aplikované léky jsou zamlčeny. Nový veterinární lékař, který nemá k dispozici žádné informace o předchozí terapii, následně volí léčiva na základě aktuálního stavu zvířete, což skutečně může být pro zvíře ohrožující. Současné působení některých léčiv je kontraindikováno. Laicky řečeno se spolu některé léky „nemají rády“ a nesmí působit v těle společně. Je to vůbec jeden z nejhorších scénářů, který se může stát. Věřím, že se mnou budete souhlasit, když řeknu, že toto si zvířata nezaslouží. 

Pro hladký průběh si u svého veterináře, kde se váš zvířecí kamarád léčí, nejprve vyžádejte lékařské záznamy, a s těmi pak osobně zajděte na konzultaci. Proč píši „osobně“? Protože obepisovat elektronicky všechny veteriny v okolí a vyzývat je k zábavné hře „Jaká je naše diagnóza?“ není vhodné. Pro úplnost snad už jenom doplním, že jsou případy, kdy vám veterinární lékař zprávu nedá, ale raději na jiné pracoviště osobně zatelefonuje. 

Zvíře s jakýmkoli závažným onemocněním, rozléčené na pracovišti, které neslouží v pohotovostním režimu nebo má o víkendu zavřeno, by mělo být automaticky vybaveno zdravotní dokumentací, je-li reálná šance, že dojde ke zhoršení jeho zdravotního stavu a majitel bude nucen vyhledat jiné pracoviště. Považuji to za naprostou samozřejmost, a přesně tou to bohužel stále není. Jistě, i mě se někdy stane, že majiteli slíbím lékařskou zprávu a zapomenu ji zaslat. Svou zapomnětlivost a roztržitost považuji za svůj negativní povahový rys a jsem ráda, když se majitel připomene např. smskou. Na jakémkoliv vet. pracovišti se to může stát taky – akutní pacient, nepředání informací mezi službami, špatně zadaný email… Nebojte se připomenout. Jen při psaní tohoto textu si totiž velmi živě vybavuji svůj mix pocitů pokaždé, když mi do ordinace přišel (či v horším případě byl v náruči přinesen) pacient, který docházel na jiné pracoviště, po „nějaké operaci břicha“ z předchozího dne. Jeho zdravotní stav se dramaticky zhoršoval a majitelé neměli k dispozici žádný lékařský záznam. Co se operovalo? Jaké léky byly podány? Odpovědi na tyto otázky mohou v těchto dramatických okamžicích znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Pro shrnutí

Na veterině není normální:

• když se bojíte zeptat, abyste pana doktora/paní doktorku neobtěžovali nebo snad nerozčílili
• když nedostanete na vyžádání jakoukoliv dokumentaci, za kterou si mimochodem platíte; případně odcházíte s pocitem viny, že jste si o lékařskou dokumentaci řekli
• když na své otázky dostáváte odpovědi typu „protože už je starý“, „to tak prostě je“
• když požadujete podrobnější/specializované vyšetření a jste odbyti namísto odeslání na referenční pracoviště
• když vám nedají termín nebo s vámi ukončí komunikaci poté, co jste navštívili/konzultovali zdravotní stav svého mazlíčka na jiném pracovišti
• když na veterinu chodíte se sevřeným žaludkem ne kvůli těžké diagnóze svého mazlíčka, ale kvůli jednání personálu

Je normální a běžné:

• na vyžádání dostat lékařskou zprávu (tištěnou/elektronicky)
• automaticky dostat účtenku za veterinární ošetření
• automaticky/na vyžádání dostat výsledky vyšetření krve
• když vás veterinární lékař odešle na jiné pracoviště
• otevřeně diskutujete s veterinářem finanční stránku léčby
• veterinář odpoví na vaše otázky ohledně zvířete, které právě léčíte
• že vám je nabídnut další termín, aby byly zodpovězeny všechny otázky (protože na danou návštěvu byl vyhrazen nedostatečný čas)

A pokud se na veterině, kde jste byli dlouho spokojeni změní personál, přístup a nálada – poohlédněte se po jiné. Takové, kam budete vy i váš mazlíček chodit rádi.

Přeji vám, ať jste se svým veterinárním lékařem spokojeni a vlastně ať jej potřebujete co nejméně 😉