Péče o drápy u psů: podceňovaný detail s vážnými důsledky

Péče o drápky domácích mazlíčků bývá často opomíjená. Přesto právě stav psích drápů může zásadním způsobem ovlivnit pohodlí a zdraví pohybového aparátu zvířete. Příliš dlouhé drápy nejsou jen estetickým problémem – mohou vést k bolestem, deformacím prstů a vážným poraněním.

Nejčastější omyly majitelů
Při komunikaci s majiteli často slýchám opakující se výroky:

• „On si to nenechá udělat.“
• „Nechceme ji tím stresovat.“
• „Drápky se přece samy obrušují.“
• „Nikdy jsme to nestříhali a bylo to v pohodě.“

Tyto argumenty však bohužel často přispívají k zanedbání pravidelné péče, jejíž absence se dříve či později sníží kvalitu života pejska.

Kdy je riziko přerůstání drápů vyšší?

Přirozené obrušování drápů je běžné zejména u dospělých, aktivních psů střední a větší velikosti. Existují však situace, kdy k tomu nedochází. Některým se dá předcházet, některým ne.

Faktory, které majitel nemůže ovlivnit:

• Miniaturní a malá plemena – nízká hmotnost nestačí k obrušování drápů.
• Štěňata do 6 měsíců věku – platí stejný princip jako výše.
• Senioři a nemocní psi – kvůli bolestem či únavě se méně pohybují.
• Chůze po přírodním povrchu – tráva nebo lesní stezka drápy téměř neobrušují.

Faktor, který ovlivnit může:

• Nedostatek pohybu – i zdravý pes s přístupem převážně na měkké povrchy bude potřebovat stříhat drápy, pokud nemá dostatek každodenní aktivity na tvrdším povrchu.

Proč jsou přerostlé drápy problém?

1. Změna postoje a bolest
   Přerostlý dráp nadzvedává prst od podložky, vychyluje kost, což narušuje přirozený postoj končetiny. Pes se instinktivně snaží najít méně bolestivou pozici, čímž vzniká nerovnoměrné zatěžování pohybového aparátu. Tento stav je srovnatelný s tím, jako bychom chodili v příliš malých botách.
2. Riziko poranění
   Dlouhé drápy se snáze zachytí a mohou se strhnout. Většina těchto poranění končí mírným krvácením, ovšem pokud dojde k poškození drápové kosti, může být stav i život ohrožující. Je to vzácné, ale stát se to může. 
3. Postupné zkracování je nutné
   Podobně jako lidské nehty i psí drápy vyživuje céva (tzv. živá část drápu), která roste spolu s drápem. Pokud je dráp dlouhodobě nestříhaný, většinou není možné jej jednorázově zkrátit na správnou délku bez poranění této cévy. Je tedy nutné postupné zkracování v pravidelných intervalech (vesměs je tento interval 1x za 2 – 3 měsíce).
   
   Já se drápky se snažím v rámci možností sestříhat postupně, abych viděla, kde začíná živá tkáň.
   U bílých drápků je to snadné, u tmavých se lze orientovat podle změny barvy a struktury drápku. 
   Černá tečka, na kterou ukazuje šipka na obrázku, je začátek živé tkáně a dále už drápek nestříháme.

Časté chyby v praxi

• Jednorázové stříhání u očkování – jednou ročně je příliš málo, navíc často dochází k poranění cévky, což majitele zrazuje od další péče.
• Pouze zastřižení „špičky“ – u větší části pacientů tento přístup nevede k žádnému významnému zkrácení a tedy ani ke korekci na požadovanou délku.
• Pokusy o broušení pilníkem – dle mé zkušenosti je tento způsob krácení drápků bez efektu, žilka může dále růst a efekt je minimální.
• Zarůstání drápů u brachycefalických plemen (např. mops, buldoci) – u těchto plemen se drápy mají tendenci zatáčet směrem k bříšku prstu a nepříjemně tlačit na prstovou plochu. I zde je korekce možná, ale vyžaduje pravidelnost a trpělivost.

Doporučení pro praxi

• Pravidelnost je klíčem – korekce přerostlých drápků může trvat 6–9 měsíců, ale výsledky stojí za to.
• Stres? Nechte to na odbornících – pokud je stříhání stresující, svěřte pejska sestřičce na veterině. Zvíře často lépe spolupracuje s cizí osobou, mimo dohled majitele.
• Stříhání při narkóze – pokud vašeho pejska čeká chirurgický zákrok, domluvte se na zkrácení drápků v anestezii, tedy během zákroku.
• Po stříhání – ideální je procházka po asfaltu, která pomůže s přirozeným dobroušením a stažením cévky. Případně pokud je Váš mazlík „aportovací“, můžete mu na asfalt párkrát hodit balónek.
• Krvácení není tragédie – drobné poranění lze snadno ošetřit (např. kamenec), naopak stržený dráp vyžaduje větší pozornost a často i odbornou léčbu veterinárním lékařem.

Klinický příklad z mé praxe: Labrador Linda

Na fotkách můžete vidět tlapku labradorky Lindy, která je v mé péči několik let. Když byla Linda mladší, majitelé drápky nestříhali a ani já jsem nepokládala za nutné nějak do péče o drápky zasahovat. Poslední dva roky se však u Lindy objevily pohybové problémy a s tím začala i péče o drápky. Když jsem paní majitelce poprvé řekla, že Linda potřebuje ostříhat drápky, paní majitelka se velmi divila, protože to cca 9 let nedělali.

První stříhání se bohužel neobešlo bez zastřihnutí (a ne jednoho). Díky pravidelnému stříhání drápků se žilka postupně začala zatahovat a bylo možné dráp o to více zkrátit.

Linda není ojedinělý případ, kam jsem dojížděla cca 6 – 9 měsíců (1x za 2,5 měsíce), než se drápek zkorigoval a stříhání bylo bez krvácení. Správná korekce přerostlých drápů potřebuje čas.

Labradorka Linda je výborným příkladem toho, jaký rozdíl může přinést pravidelná péče.

Dnes má Linda pohybové obtíže odpovídající jejímu věku a plemeni, nicméně nepříjemně bolestivý bonus v podobně křivení prstů a s tím souvisejícím celkovým špatným postojem těla nemá.

Závěrem

V případě potřeby by měla být péče o drápky by samozřejmou součástí péče o psa, stejně jako např. česání nebo péče o chrup. Nepodceňujte tento detail – jeho zanedbání může výrazně ovlivnit kvalitu života vašeho psa. A pokud si nejste jisti, jak na to, neváhejte se obrátit na svého veterináře nebo zkušeného technika. Vašemu pejskovi tím můžete ušetřit mnoho bolesti – a sobě výčitky.